Bloudění 2004

Nakonec mi to nedalo a o tomto Bloudění píšu. Sice se zpožděním, ale přece. A proč ? To snad vyplyne z následujícího.

Letošní organizační tým tvořili Bublina a Belmondo, když se ale na místě srazu před kostelem sv. Haštala objevil Blumák, kterej se prohlásil za pomocného organizátora, většina lidí začala tušit průser. Blumák měl totiž jít letos coby prostý bludič.

Fotky naexponoval Jožka

V určitou hodinu a minutu mělo na hlavním nádraží v Praze zaznít hlášení co a jak. Sice zaznělo, ale nebylo slyšet, takže nám Blumák suše oznámil, že si máme koupit lístky do Modřan. Okamžitě se vyrojila řada divokých teorií, podle kterých jsme měli v Modřanech být nacpáni do zatemněného autobusu a vysazeni někde na Brdech nebo Bůhvíkde.
Leč nestalo se tak. Rozdělali jsme oheň a mrzli na nábřeží do zhruba jedenácti, kdy nám Blumák oznámil, že se máme přesunout zpět na Hlavák a zakoupit si lístky až na naše východní pomezí, protože letos se bloudí v Bílých Karpatech.
Všechny nás to velmi potěšilo a minimálně dvě skupiny jely radši posledníma vlakama někam do skal.

V rychlíku Excelsior se nikdo moc nevyspal, pak nás čekaly ještě dva přestupy. V Horní Lidči se s námi přijeli přivítat vysmátí Belmondo s Bublinou. Bublina byla docela nakřivo z toho, že nikdo neocenil její fantastickej nápad s nočním vlakem.

Letošní Blodění mělo ještě jednu specialitu. Organizátoři zapoměli žlutou barvu, takže se nekonaly Yellowstony. Orientačními body kontrol měly být výškové body, nivelační body atp. Že jich někde může být několik Belmondo s Bublinou asi netušili, takže některým bludičům připravili poněkud náročnější trasu než původně zamýšleli.

Na jedné z kontrol se nás nezávisle na sobě slezlo asi pět skupin. Byl to vrchol kopce, takže všechny kořeny stromů byly prohrabány, všechny dutiny prozkoumány a všechny kameny obráceny. Voláme Bublině. Po mírném dohadování prohlásila, že zprávu uložila pod suchý pařez. Pařez jsme zcela rozebrali a překopali hlínu do hloubky 20 cm pod ním a ...
... samozřejmě nic nenašli. Voláme Bublinu, která nás posílá na kopec vedle, kde vede druhá trasa, ale stejně nemáme mapu. Seyček pění, není se čemu divit. Nakonec jsme z ní pozici další kontroly přece jen vylomili.

Otázka: Maximální nenávist. Kdo je to ?
Odpověď: Bublina.

Ani ta však nebyla tam kde měla být, následující šifra byla zas poněkud nejednoznačná, aspoň že předposlední kontrola konečně připomínala šifry, jaké jindy bývají na Bloudění obvyklé. Prostá otázka kolikrát musel Rychlonožka jít pro mléko, když měl tak a tak velkou konvičku a měsíc má tolik a tolik dní a pod tím několik možností, z nichž každá odkazovala na jinej kopec, příp. jinej krajinej prvek typu hřbitov a rozvodna. Tohle byla jedniná dobrá šifra, ale našli se i tací, kteří ji nevyluštili.
Třeba Indy volal do cíle s tím, že třikrát prolistoval všecky příhody Rychlejch Šípů, ale nic takovýho s mlíkem tam není. Nakonec musel oběhnout všech šest možností :)

Cíl byl u Komně poblíž Uherského Brodu. V Komni nás přivítal Blumák s obsáhlým projevem, v němž se nám omluvil a prohlásil, že pro příště bude organizovat Bloudění sám, případně svěří organizaci někomu, kdo se v posledních letech dostal do cíle.

Cíl byl na pěkným místě u několika opuštěných zarůstajících kamenolomů a žádný větší emoce neprobíhaly. Přijali jsme Blumákovu omluvu a Bublinu nechali žít.
Kdo si co o organizátorech myslí je už jeho věc.

Chemik:"Bulino, mám několik až velmi mnoho připomínek. Za prvé..."

P.S. Doneslo se k mému sluchu, že Bodieho slečna Lenka, která studuje psylogii psala o Bloudění jakousi seminárku nebo studii. Výsledky by mohly být pro bludiče určitě zajímavé a pro budoucí organizátory inspirující :)
(nečetl jsem to)

Na hlavní stranu