Obludárium
Aneb sbírka mých obludných fotek
Fotky jsou řazeny chronologicky
Tak teto malej uřvanej a věčně hladovej uzlíček se o sedmnáct let později začal nazývat Višňák...
(Autorem fotky bude asi někdo z rodiny, pravděpodobně tatínek)
Narozeninovej vandr do Železnejch hor roku 1997. Waki pije višňovku a pokud si myslíte, že na ni křičím něco ve smyslu "Dej to sem !" , mýlíte se. Zpívám totiž tklivou trampskou píseň, asi něco ve smyslu "...Mrtvej vlak, mrtvej vlak, nedržíííí jíízdní řáááááááád..." Autorem fotky je Carmen.
Tak tohle jedna z mých nejobludnějších fotek, vznikla v Mongolsku a autorem je Dan Reif. To co mám na hlavě jsou moje vlasy. Na transsibiřské magistrále nebylo moc co dělat, tak mi Radana zapletla plno malejch copánků. Když už začalo uprostřed mongolskejch stepí hrozit akutní nebezpečí, že se mi v hlavě navždy usadí breberky, rozhodl jsem se k radikálnímu kroku, copánky rozpletl a vlasy rozčesal. Když mě viděly mongolské děti, s hrůzou v očích prchaly z dosahu strašlivého netvora. Dodnes se jistě budí zalité studeným potem ze sna kolem třetí hodiny ranní...
Šemík mne zachytil při pití čaje a likvidaci taranky na Železným.
Na Bloudění, které později vešlo ve známost jako Krušky II jsem taky vypil něco čaje. Z fotky je poznat, že bylo opravdu velice krušno...(autor: Větvička)
Spící obluda, buďte tiše, protože až se vzbudí, všecko sežere (pohoří Kačkar 2003, autor: Větvička)
Písničkový vlak - jdu si pro vodu na čaj, po dlouhé době opět na vandru mezi jinejma vandrákama. Proto su tak vysmátej. Autorem bude nejspíš Tony.
Tak na co budu hrát ? Sám nevím, protože jsem silně ovlivněn vibracemi Aštara Šerana, který na mě vibruje z rohu, a banjo je známo jako ďáblův instrument...
Na závěr obludný quíz : Najdi Višňáka na fotce. Indicie: jsou mu asi čtyři roky. Pokud jsi mladá nadějná autorka, napiš mi na mail a může se ti dostat odměny, pokud jsi stará a beznadějná autorka, nebo pokud jsi mladý nadějný (či starý beznadějný) autor, tak třeba napiš taky...
Tuhle fotku vyfotil Bůhvíkdo.
Na hlavní stranu
